Zobrazit menuSkrýt menu

Dárcovství: význam a aspekty

Publikováno: 22. 6. 2011, aktualizováno: 7. 9. 2016

Obsah článkuilustrační foto - muž sedí u stolu a rovná hromádky mincí

Dárcovství jako projev lidské solidarity

Člověk není osamělou individualitou, nezávislou na potřebách a činnostech druhých. Je bytostí společenskou uskutečňující se ve vztazích. Lidé však nejsou závislí na druhých jen tehdy, pokud potřebují jejich pomoc a podporu. Samotná možnost druhé podpořit a pomoci jim představuje důležitou součást seberealizace, pocitu plnohodnotně žitého života. Lidská solidarita tvoří základ sociální spravedlnosti, tedy spravedlivého rozdělování břemen ve společnosti.

Jedním ze základních projevů solidarity je myšlenka dárcovství. Je proto rovněž základem vytváření různých fondů, které zprostředkují převádění hmotných nebo nehmotných darů chudým či znevýhodněným lidem nebo lidem v krizi, kteří si nemohou vlastními silami pomoci. Účelem dárcovství je daleko více, než jen uspokojení jednotlivce, který udělal dobrý skutek. Uskutečňování lidské solidarity je podmínkou důstojného života celé společnosti. Ponecháním lidí bez pomoci v bezvýchodných situacích utrpí ponížení celá společnost. Tento princip je základem sociální odpovědnosti dárce.

Vedle toho dárcovství jako projev lidské solidarity sleduje také princip veřejné odpovědnosti dárce. Jeho základem je spoluodpovědnost všech za podporu a rozvoj zájmů prospívajících lidské pospolitosti. Dárce sám má prospěch ze svého členství ve společnosti: cítí odpovědnost, aby kompenzoval dobro, kterému se mu od společnosti dostává. Proto investuje hmotné prostředky i své úsilí do péče o veřejné blaho společnosti. Lidská solidarita se zde projevuje v podobě podpory podmínek trvale udržitelného rozvoje společnosti, v nevyčerpatelné šíři jejích ekonomických i kulturních zájmů.

↑ Zpět nahoru

Historické souvislosti charitativní činnosti

Pojem charitativní činnost je odvozen od latinského slova caritas. Původní význam znamenal drahocennost nebo cennost. V křesťanské teologii se latinský pojem caritas stal překladem řeckého slova agapē (αγαπη) – ve smyslu bezvýhradné lásky k druhým.  Ačkoliv je tedy význam slova agapē mnohem širší a neznamená pouze dobročinnost, křesťanství založilo chápání charitativní činnosti jako služby z lásky všem potřebným prostřednictvím darů nebo přímou pomocí. V tomto významu je charitativní činnost chápána od křesťanského starověku a představuje samostatnou tradici dárcovství. Společenské funkce dárcovství jsou totiž závislé na kulturním kontextu a nemusí být pouze vyloženě dobročinné.

V závislosti na historickém a kulturním kontextu bylo dárcovství ve společnosti užíváno za účelem zviditelnění dárce, zvýšení prestiže, zajištění většího vlivu či posmrtné památky, nebo jako výraz spoluúčasti na plnění veřejných povinností. Převažující společenskou funkcí dárcovství bylo vytváření a udržování hierarchie společenských vztahů a sítě závazků mezi lidmi napříč společenskými vrstvami.

Trochu jinak bylo pojímáno dárcovství spočívající v poskytování milodarů – peněz, jídla a ošacení, či času lidem ve svízelných životních podmínkách nebo v krizi. Peněžité příspěvky na chudé a trpící byly vždy součástí základních filosofických východisek velkých světových náboženství, jako je judaismus nebo islám. Byly výrazem společenské odpovědnosti vlastníků za zajištění veřejné péče o chudé.

Teprve křesťanství výrazně převážilo význam různých společenských funkcí dárcovství ve prospěch chápání dárcovství jako charitativní činnosti. V tomto dnes převažujícím významu je dárcovství chápáno jako projev bezpodmínečné lásky k lidem v tísni, která se zříká jakéhokoliv očekávání protislužby nebo podřízenosti, ať již ze strany obdarovaného, nebo společnosti jako celku.

↑ Zpět nahoru

Dárcovství v moderní společnosti

V moderní společnosti jsou motivem dárcovství jak veřejně prospěšné, tak účelové zájmy. Veřejně prospěšné, filantropické dárcovství představuje poskytování peněz, zboží, času nebo úsilí pro podporu obecně prospěšného účelu. Může jít o účel charitativní povahy, se zaměřením na podporu potřebným, ochranu přírody, kulturního dědictví, úsilí o transparentnost veřejných institucí nebo ochranu lidských práv.

Moderní dárcovství v obecně prospěšné podobě využívá mnoho forem a prostředků. Darování finančních prostředků nebo služeb nadačními institucemi nebo jednotlivci je pouze jednou z možností, jak přispívat na obecně prospěšné cíle. Na významu získává firemní dárcovství. Jeho základem je vědomí společenské odpovědnosti firem za trvale udržitelný rozvoj společnosti. Dobrovolnictví představuje poskytování vlastního času, úsilí, znalostí a dovedností pro obecně prospěšný účel.

V moderní společnosti ovšem dárcovství neplní pouze filantropické funkce. Významnou funkcí dárcovství zůstává úsilí o zvýšení prestiže a zviditelnění dárce. Prostřednictvím sponzoringu se dárcovství stává významným zdrojem financování vrcholového sportu nebo kulturních podniků, aniž by vždy muselo jít o obecně prospěšný účel. Ten však může být vedlejším produktem sponzoringu.

Problematickým způsobem využití dárcovství je financování politických stran, které se může stát základem netransparentnosti procesů veřejného zájmu a korupce. Dárcovství jako prostředek financování politických stran je příkladem nebezpečí darů jako prostředků k založení neformálních závazků, které může dárce později při vhodné příležitosti využít, ale také zneužít.

↑ Zpět nahoru

Základní problémy spjaté s dárcovstvím

Filantropické dárcovství má v moderní společnosti rovněž svá úskalí. Dostupnost prostředků dopravy a nových komunikačních technologií umožňují rychlou výměnu a přenos obrovských objemů informací, přesun kapitálu a prostředků všeho druhu včetně lidských sil na velké vzdálenosti v krátkých časových termínech.

To vše zvyšuje informovanost lidí o naléhavých účelech filantropického dárcovství a umožňuje okamžitou reakci na krizové situace bez ohledu na vzdálenosti. Existence globální informační společnosti ale nepřináší pouze rozvoj filantropického dárcovství, ale může na něj mít i negativní vliv.

Nedostatek či příliš mnoho informací a obtížná volba

Objem a povaha dostupných informací dnes přesahují absorpční kapacitu jednotlivce. To platí i o možnostech filantropického dárcovství. Člověk od určitého objemu informací postrádá schopnost vyhodnotit jejich obsah. Prostředky moderní mediální komunikace umožňují za účelem shromáždění dobročinných prostředků oslovit mnohem více potencionálních dárců, ti však nejsou často schopni porozumět sofistikovaným systémům distribuce takto shromážděných prostředků, stanovit priority pro své filantropické záměry, ani volit mezi nimi.

Moderní komunikace proto i v oblasti filantropického dárcovství probíhá formou zjednodušených poselství mediálních kampaní. Jejich cílem není ani tak přinést dostatek informací, aby dárce mohl učinit odpovědnou volbu, ale zaujmout, získat dárcovu přízeň a ovlivnit jej.

Problematika kontroly dárcovství

Nedostatek informací mezi dárci má za následek vznik podezření ohledně využití darovaných finančních prostředků a z toho vyplývající nedůvěru a neochotu dárců přispět. Dárce se v první řadě obává, že jeho prostředky budou využity nehospodárně. Ke shromažďování a distribuci darovaných prostředků jsou vytvořeny systémy, které si nezbytně nárokují určité objemy finančních prostředků na svůj provoz.

Dárce má obvykle zájem se přesvědčit, že neúměrná část darovaných prostředků nebyla využita na pokrytí jejich režijních nákladů. Drobní dárci mají obvykle pouze nepřímou možnost zjistit skutečný stav ze zpráv o hospodaření dobročinných organizací. Ne všechny tyto organizace mají ale zákonnou povinnost takové informace zveřejňovat a tento fakt drobné dárce odrazuje. V praxi je tak jednodušší získat pravidelně přispívající drobné dárce pro instituce, které jsou podřízeny striktnější veřejnoprávní kontrole hospodaření se svými prostředky. Větší dárci jsou obvykle v lepší pozici a mohou administrující agentury zavázat celou řadou podmínek, včetně povinnosti vyúčtovat svěřené prostředky v souladu s předem schváleným rozpočtem.

  • Více informací o rizikách spojených s dárcovstvím naleznete na našem webu v rubrice Rizika dárcovství.
  • Více informací o mechanismech kontroly a případných sankcích za nedodržení podmínek naleznete v samostatné rubrice Kontrola naložení s darem.

Související literaturu najdete v naší Odborné knihovně.

Autor článku

JUDr. Pavla Boučková, Ph.D.

absolventka Pedagogické fakulty a následně Právnické fakulty UK v Praze pracovala pro Český helsinský výbor, dále v Úřadu vlády ČR (odbor pro lidská práva, právní spolupráce při tvorbě legislativních návrhů) a v Poradně pro občanství/Občanská a lidská práva. V současnosti působí jako advokátka v Advokátní kanceláři Rychetský Hlaváček Krampera & partneři.

Autor článku

Pavel Uhl

vystudoval politologii na Fakultě sociálních studií Masarykovy Univerzity v Brně a právo na Právnické fakultě UK v Praze. Působil mmj. jako právník v sekci terénních programů společnosti Člověk v tísni a jako asistent poslance PSP ČR, v současnosti pracuje jako advokát pro Advokátní kancelář Rychetský Hlaváček Krampera & partneři.

Pomohly vám informace v tomto článku?

Nahoru

Facebook Šance Dětem Twitter @sancedetem Google+ +SanceDetem YouTube SanceDetem RSS RSS